Full Text

ÚVOD

Tato studie nabízí analýzu limitů i dalších možných oblastí privatizace bezpečnosti v České republice (ČR). Z dostupných základních dat je totiž patrné, že trh se soukromými bezpečnostními službami (SBS) v ČR dlouhodobě roste od devadesátých let minulého století, co se počtu SBS i jejich zaměstnanců týče. Dle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosáhl v červenci roku 2012 celkový počet registrovaných SBS v ČR čísla 7094, i když podle týdeníku Ekonom pouze 200 až 300 SBS skutečně vyvíjí reálnou činnost. [1] V každém případě však již několik let počet pracovníků SBS převyšuje počet příslušníků Policie České republiky (PČR, v létě 2012 cca 39 000). Významný je také celkový obrat v ČR působících SBS, který dle nejnovějších propočtů tajemníka Unie soukromých bezpečnostních služeb Zapletala v roce 2012 dosáhne zřejmě 20,7 miliardy korun, z čehož 19,3 miliardy představuje obrat řádně registrovaných SBS. [2] Činnost v ČR působících SBS tedy již dnes generuje zhruba 0,5 procenta celkového HDP. Naproti tomu rozpočet Policie České republiky (PČR) i početní stavy policistů v posledních letech klesají a není pravděpodobné, že by se tento trend v nejbližší době změnil vzhledem ke stavu veřejných financí.

Tyto vývojové trendy jsou v tomto textu vnímány ve světle nejnovějších zahraničních studií privatizace bezpečnosti, které kritizují starší, avšak stále dominantní argumentaci, že privatizace bezpečnosti automaticky znamená stát ztráta/úpadek a SBS zisk/růst. Místo toho poukazují na to, že proces privatizace bezpečnosti neustále mění relativní pozici a moc jednotlivých poskytovatelů bezpečnosti - SBS i veřejných bezpečnostních složek. [3] Proces privatizace bezpečnosti se tedy neodehrává mimo struktury českého státu, neboť samotná (ne)činnost jeho složek v oblasti zajišťování bezpečnosti je spolu s pochopitelnou snahou SBS o maximalizaci svého zisku skrze nabídku nových či rozšíření nabídky stávajících služeb jedním z jeho klíčových determinantů. Stát či některé jeho složky se tak svou činností, nebo naopak nečinností mohou paradoxně podílet na své vlastní demontáži. To nutně automaticky nemusí vést k posílení pozice soukromých aktérů, nicméně se vždy neustále posouvá jejich relativní pozice vůči veřejným subjektům v rámci vnitřní bezpečnosti. S tím se zároveň mění i kontext politického rozhodování o zajištění bezpečnosti: „Privatizace [...] není jen otázka převodu dříve veřejných funkcí na soukromé aktéry, nýbrž i indikátorem fundamentální reartikulace vztahů veřejného a soukromého sektoru. [...] Moc proto musí být umístěna v centru analýzy." [4] Nastínění možných oblastí pokračování i mezních limitů procesu privatizace bezpečnosti v ČR proto v této studii není míněno jako jakýsi návod k použití, nýbrž jako podklad pro nejen akademickou, ale i politickou diskusi o způsobech zajišťování bezpečnosti občanů ČR v dohledné budoucnosti.

Po krátkém vymezení základních pojmů struktura této studie nejprve analyzuje nepřekročitelné meze privatizace bezpečnosti v ČR, a to s odkazem na zahraniční diskuse o tzv. „inherentních vládních/státních funkcích" a na poznatky ze strukturovaných rozhovorů s majiteli nebo vrcholovými manažery v ČR působících SBS. [5] Druhá část studie pak s využitím stejných zdrojů nabízí analýzu tří oblastí, kde lze předpokládat tlak na další privatizaci bezpečnosti. Jádro této části studie tvoří autorova reflexe názorů reprezentantů českých SBS prezentovaných formou doslovných přepisů ze strukturovaných rozhovorů vedených v rozmezí května až srpna 2012. Využití pouze minimálně jazykově redigovaných přepisů rozhovorů bylo podmínkou pro jejich uveřejnění ze strany respondentů, na kterou autor studie přistoupil, neboť se domnívá, že poskytují množství jinak nedostupných informací, bez kterých lze jen těžko vést smysluplnou diskusi o problematice privatizace bezpečnosti v ČR.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ

V odborné literatuře doposud neexistuje jednoznačná shoda na definici „soukromé bezpečnostní společnosti". Existující definice se proto liší stát od státu v závislosti na lokální historii, právním řádu a dalších národních specifikách. Navíc jsou definice v této oblasti nejen otázkou politickou, nýbrž i předmětem sporů mezi samotnými soukromými poskytovateli bezpečnosti, kteří mají jasný, avšak často odlišný zájem na tom, jak jsou jejich aktivity a oni samotní označováni. Protože v českém prostředí již byla definiční debata o SBS detailně představena, [6] je níže prezentováno pouze její stručné shrnutí.

Obecně lze konstatovat, že naprostá většina nestátních aktérů na poli vnitřní i vnější bezpečnosti se chce co nejvíce distancovat od označení „žoldnéř" a v mnoha případech i od názvu „soukromá vojenská společnost", [7] který je nejen v akademické literatuře používán k označení „soukromých společností nabízejících služby mimo jejich domácí stát s potenciálem použití smrtící síly, včetně výcviku a poradenství armádám, které významně ovlivňují jejich bojové schopnosti." [8] Soukromé bezpečnostní společnosti jsou naopak obecně charakterizovány jako entity, které poskytují pouze hlídače budov nebo zajišťují bezpečnostní systémy proti tzv. „obyčejným zločinům" typu vloupání, odcizení automobilu atd. Přestože je nutno zmínit, že zejména v konfliktních a postkonfliktních oblastech se rozdíl mezi SVS a SBS často stává velmi nejasným, [9] alespoň v rámci členských států Evropské unie většinou platí, že místní SBS se na rozdíl od SVS vesměs „zdržují nabízet služby na bojové linii v konfliktních zónách." [10] V rámci České republiky pak zatím můžeme hovořit takřka výhradně o existenci SBS v oblasti vnitřní bezpečnosti, které lze stručně definovat následovně: „Osoby samostatně výdělečné a soukromě financované podnikatelské subjekty a organizace, které poskytují s bezpečností související služby za úplatek pro jednotlivce či subjekty, které je zaměstnávají, anebo pro sebe, v zájmu ochrany osob, soukromého vlastnictví nebo zájmů před různým nebezpečím." [11] Pod tuto definici spadá celá škála typů SBS a jejich činností, které lze rozdělit do několika oblastí. První důležitou kategorizací SBS, naznačenou i ve výše uvedené definici, je dělení na tzv. smluvní (contract) a vlastní (proprietary) soukromé bezpečnostní služby. Druhou možnou kategorizaci představují hlavní oblasti aktivit SBS: fyzická bezpečnost, informační bezpečnost a bezpečnost personálu. [12]

Termín „privatizace" se v tomto textu používá v souladu s definicí amerického experta na SBS Dempseyho: „Privatizace znamená převedení vládou zajišťované funkce zcela nebo částečně do soukromého sektoru." [13] V oblasti bezpečnosti je však pojem privatizace poměrně kontroverzní, neboť zhruba od konce devatenáctého století převládla vize státem zajišťované vnitřní i vnější bezpečnosti skrze policii a armádu. Až donedávna proto také nebylo třeba u těchto dvou bezpečnostních složek přidávat adjektivum státní, národní či veřejná, protože naprostá většina obyvatel moderních států západního typu přijala za samozřejmou definici švýcarského sociologa Maxe Webera, dle které je stát lidskou komunitou, jež si (úspěšně) nárokuje monopol na legitimní použití fyzické síly na svém území. I pro většinu občanů České republiky tudíž představují příslušníci Policie České policie (PČR) a Armády České republiky (AČR) ztělesnění této monopolizace násilí za účelem zajištění bezpečnosti, nicméně jak již bylo uvedeno výše, počet policistů ve službách PČR již několik zaostává za počtem zaměstnanců SBS. Nabízí se proto otázka, které vládní/státní funkce ještě vlastně stát může privatizovat ve smyslu výše uvedené definice a které by již naopak soukromému sektoru svěřeny být neměly.

INHERENTNÍ VLÁDNÍ FUNKCE ANEB MEZNÍ LIMITY PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

V relevantní literatuře lze bohužel najít pouze parciální odpovědi na problematiku (ne)existence inherentně státních či vládních funkcí, neboť neexistuje žádný konsenzus o inherentních funkcích státu ani o způsobu jejich výkonu. Obecně lze pouze konstatovat, že rozhodnutí o klíčových funkcích státu je primárně politického charakteru a ve světě existuje celá škála pohledů na tuto problematiku od minimální koncepce státu coby „nočního hlídače" odpovědného pouze za osobní bezpečnost občanů na veřejných místech až k mnohem širšímu pojetí rozvinutého sociální státu. Například v USA se proto na rozdíl od většiny členských států EU neakcentuje nutnost uchovat určité klíčové funkce v rukou státu/vlády, „ale samotná nutnost zdůvodnit jejich přesun do vládního pole působnosti, takže definice ‚inherentně vládní‘ sféry se objevila ne jako něco, co by mělo být chráněno, nýbrž jako výjimka z obecného privatizačního snažení." [14] I přesto lze konstatovat, že limity v rozhodnutí o tom, co privatizovat a co již ne, jsou v zásadě dvojího druhu ve všech státech: „Za prvé, některé funkce jsou těžko regulovatelné z právního hlediska, pokud jsou odebrány z veřejných rukou. Za druhé, některé funkce jsou natolik spjaté s veřejným zájmem, že vyžadují dohled veřejnou entitou zodpovědnou skrze politický proces." [15] Dle některých expertů tedy lze hovořit o tzv. „inherentně vládních funkcích," které privatizovat za žádných okolností nelze. Například většina ústav států nějakým způsobem vymezuje hlavní složky vládní moci - exekutivu, legislativu a soudnictví - „a tyto části ústavních zákonů mohou být interpretovány jako implikace, že není možné zcela privatizovat jejich funkce." [16] Problémem je však z tohoto pohledu fakt, že zatímco o privatizaci soudnictví a legislativy se skutečně zatím nikde ani neuvažuje, v případě mnohých funkcí exekutivy se o privatizaci nejen uvažuje. Otevřenou otázkou proto zůstává, jaké funkce exekutivy jsou ještě natolik asociovány se státní suverenitou, že je lze nazvat inherentními vládními funkcemi?

Z výše uvedených důvodů nabízí největší inspiraci v hledání odpovědi na tuto otázku legislativa USA, kde je obecně role privátního sektoru vnímána pozitivněji než vládní zásahy jakéhokoliv druhu, což přineslo potřebu jasné definice inherentně vládních funkcí za účelem porovnání nákladů privátních nabídek a veřejných rozpočtů pro všechny funkce státu. V roce 1998 proto Kongres USA jako inherentně vládní definoval „funkci, která je natolik důvěrně spojena s veřejným zájmem, že vyžaduje výkon ze strany zaměstnanců Federální vlády." [17] Tato definice je sice pro praxi mnohdy příliš obecná, nicméně podle zprávy US Government Accounting Office z roku 2002 je z ní patrné, že „vládní zaměstnanci mají vykonávat určité bojové, soudní, vynucovací, regulatorní, a politiku tvořící funkce." [18] Rovněž i exekutivní složka moci v USA vyprodukovala definici inherentně vládní funkce, a to již v roce 1983 v oběžníku White House Office of Management and Public, dle kterého jsou „určité funkce inherentně vládní ve své podstatě, poněvadž jsou natolik důvěrně spjaty s veřejným zájmem, že vyžadují výkon pouze ze strany federálních zaměstnanců." [19] Alternativně je také v odborné literatuře citován Policy Letter of Office of Federal Procurement Policy z roku 1992, který definoval inherentně vládní funkce jako ty, které „interpretují a uplatňují zákony USA a přitom [...] výrazně ovlivňují život, svobodu, či majetek soukromých osob." [20]

V neposlední řadě je důležité zmínit definice inherentních vládních funkcí pocházející od akademických expertů. Lehnardtová například mezi inherentní vládní funkce řadí „vymáhání práva, zapojení se do bojů, konfiskaci peněz, věznění a vyslýchání, vyvlastňování a kontrolu hranic a imigrace." [21] Aman na základě studia soukromého vězenství v USA uvádí, že „existují záležitosti, které vyžadují kolektivní odpověď v době svého vzniku. Záležitosti spojené se životem a smrtí anebo ztrátou svobody jsou ‚inherentně vládními‘, neboť hovoří za nás za všechny velmi fundamentálním způsobem." [22] Podobně argumentují i Chesterman a Fisherová, kteří tvrdí, že „některé otázky jsou natolik fundamentální, že vyžadují kolektivní odpovědi: demokratické instituce jsou určeny, aby sloužily tomuto účelu." [23]

Výše uvedené zahraniční definice inherentních vládních funkcí se zásadním způsobem neliší od odpovědí majitelů nebo manažerů v ČR působících SBS na otázku, zda existují nějaké bezpečnostní služby, které by měly vykonávat výhradně státní orgány (viz tabulka 1)? Mezi tři oblasti bezpečnosti, u kterých nejčastěji uváděli, že by je měl zajišťovat pouze stát, patří národní obrana / činnost armády, trestní řízení a zpravodajské služby. Kromě této poměrně minimalistické shody však již u dalších bezpečnostních oblastí ani mezi majiteli nebo manažery SBS nepanuje shoda. Za jeden názorový pól lze považovat pohled bývalého generálního ředitele M2C Fábery, dle kterého by SBS měly chránit pouze soukromý majetek „zevnitř", a cokoliv je „venku" neboli ve styku s veřejností, by již mělo spadat do standardu bezpečnosti coby veřejného statku. To plně odpovídá tradičnímu chápání tzv. „soukromého" a „veřejného" z hlediska zajišťování bezpečnosti v moderních státech tzv. „vestfálského typu": „Dlouhá léta bylo soukromé vlastnictví uchováváno pod zámkem za přední linií dveří nebo za řetězy plotů a kamenných a skleněných stěn firemních továren a kanceláří. Všechno ostatní bylo veřejné, otevřené a volně přístupné. Tento rozdíl mezi veřejným a soukromým prostorem je základem pro právo většiny zemí. Když Michael Howard, britský ministr vnitra, tvrdil, že ‚účel policie je uchovávat Královnin mír‘, odkazoval se na starověké právní rozlišování mezi ‚královským mírem‘, který existoval na veřejných místech (sféra policie), a ‚soukromým mírem‘, který převažoval v místech soukromého vlastnictví (a kde má policie pravomoc zatýkat, ale ne sledovat)." [24] Dle názoru autora této studie tento rozdíl mezi soukromým a veřejným také vyjadřuje výše zmíněná krátká americká definice inherentně vládních funkcí, které „interpretují a uplatňují zákony USA a přitom [...] výrazně ovlivňují život, svobodu či majetek soukromých osob". Proto také byli explicitně na souhlas či nesouhlas s touto definicí tázáni i všichni oslovení majitelé nebo manažeři v ČR působících SBS a přesně polovina z nich souhlasila, zatímco druhá nikoliv. Do nesouhlasící poloviny spadala většina dotazovaných, dle kterých je důležitější otázkou to, co by již stát zajišťovat neměl a co lze bez obav svěřit soukromým poskytovatelům bezpečnosti. Ačkoliv názory se zde také výrazně liší v konkrétnostech, obecně se tito majitelé nebo manažeři SBS shodují v tom, že SBS mohou vykonávat i bezpečnostní funkce ve „veřejném prostoru", a to i v případě, že při jejich výkonu mohou potenciálně výrazně ovlivnit život, svobodu či majetek soukromých osob.

Tabulka 1: Inherentní vládní funkce pohledem majitelů nebo manažerů v ČR působících SBS

National defense, protection of government members, secret service. PSCs can do even detective service only up to a point - the final discovery of crime and potential prosecution must be solved by calling the police. (Bird, M2C)
SBS by nikdy neměly vstupovat do trestního řízení ve smyslu vyšetřování podle trestního řádu. Neměly by proto mít nikdy pravomoci někoho, byť legálně, odposlouchávat. Na druhou stranu by stát měl umět říci, že když trestní řízení podle jeho názoru skončilo a poškozený má jiný názor a je ochoten si SBS platit, aby mohly SBS pokračovat a mohly i sdílet s vyšetřovatelem některé skutečnosti, které byly zjištěny během toho vyšetřování. Měla by být stanovena jasná hranice, kde stát končí a kde se otevírá prostor pro ty služby. (Beroun, Pinkerton ČR)
V oboru soukromé bezpečnosti neexistují. Naopak by se měl státní bezpečnostní sektor některých funkcí zbavovat a uvolňovat si prostor pro řešení závažných případů. USA je neustále vzorem, ale tímto vzorem se neřídíme. (Brabec, ČKDS)
Měli bychom se ptát obráceně - stát by měl dělat vše kromě toho, co má soukromník uvnitř svého domu či podniku, to může hlídat SBS. Stát by měl pokrýt vše ve styku s veřejností, všechny vztahy mezi lidmi a státem. Je ale na zváženou, zda některé činnosti, ke kterým není třeba zvláštních oprávnění, jako třeba kontrola občanského průkazu při vstupu do budovy, musí vykonávat Policie ČR. (Fábera, M2C a Orange Group)
Konkrétně bych jako „gebühr" státu označil následující: 1. Ochrana obyvatelstva proti všem druhům nebezpečí, tzn. přírodní živly, ale třeba i kosmické, to nikdy nevíte. Ultrafialové záření atd., stát by na to měl být vybaven. Cestování do vesmíru je i o tom, že se také něco přiveze, a to může být něco špatného. 2. Koordinace armády, která může být i společná - nepotřebujeme stíhací letectvo, sloužil jsem u protiletecké obrany. Gripen se otočí nejdříve nad Mnichovem. 3. Policie, tam samozřejmě nemám nic proti odposlechům, technologie jdou tak kupředu a všechno lze pomalu udělat telefonem, i zabít člověka, takže musí být proti tomu opatření. To znamená zase technologie odposlechové, které na vás prásknou, že se nechcete chovat úplně nejlépe. To by si měl stát zachovat, protože je nad tou společností, a měl by být nekompromisní. Naopak by měl pustit spoustu jiných nesmyslů, které tady chce hlídat. 4. Nelíbí se mi ani to soukromé hlídání věznic, protože stát by měl za ty věznice nést plnou odpovědnost. Parlament by si měl uvědomit, když něco schvaluje, zda zbytečně někoho nekriminalizuje, když nařizuje obyvatelstvu něco, co z něj udělá kriminálníky. A obráceně, jestliže už něco nařídí a ono se to nedodržuje, tak to musí vynutit, i kdyby si měl postavit dvě věznice navíc. Takže v tom se liším od svých kolegů a privatizaci věznic v tom smyslu, že by částečně přešly do rukou civilních, to se mi vůbec nezdá. Mám totiž možná trochu staromódní názor, že u kriminálníků žádná převýchova není možná. (Kameník, ASBS ČR)
Mě teď nenapadá, co by stát neměl pouštět. Ale určitě ne armádu, určitě ne zpravodajské služby, byť lze spekulovat, proč tak malý stát má tři služby. Také ne certifikační funkce, např. NBÚ, Úřad pro jadernou bezpečnost a další dohledové úřady. Obecně by stát tedy neměl pouštět výkonné a kontrolní funkce bezpečnostních sborů, ale to neznamená, že jinak všude trh neuvolnit, včetně hasičů, kteří mohou být i soukromí a vykonávat tuto činnost do určité míry. Tato otázka je ale hodně složitá. Ale kriminální služby, vyhlašování pátrání po pohřešovaných osobách, pronásledování uprchlíků, to jsou všechno věci, které si stát musí nechat. (Kuník, Securitas ČR)
Stát by měl poskytovat základní bezpečnost pro občany, ale nevím, jak to přesně definovat. Ale určitě vyšetřování a trestněprávní řízení. Prostě pilíře základních práv lidí musí mít stát pod kontrolou. I vysílání vojenských firem se mi už zdá zvláštní. Tam už jsou příliš velká rizika, jak to zneužít. (Růžička, Alkom)
Nutno vydefinovat, co je plný a výhradní zájem státu, a zda je tato kompetence skutečně legitimně státní? To ale doposud nikdo neřešil. Třeba Hasičský záchranný sbor si proto v různých zákonech uštipuje další a další povinnosti a dneska jsme v situaci, kdy hasiči brečí, že nemají peníze a že se budou z výjezdu propouštět lidi. Ale na 9600 členů ve služebním poměru máte jen řádově 6000 hasičů ve výjezdu. Ostatní dělají koordinační funkce, civilní ochranu obyvatelstva a další. Kam už SBS ne? Stát má vykonávat vyšetřování trestné činnosti. To znamená vyhledávat, pátrat a trestat, to je primární doména státu. Na druhou stranu, preventivní činnost, tu lze omezit. Zbytek se dá buď plně, nebo kooperačním způsobem spojit se soukromým sektorem. Například je otázka veřejného pořádku, zda je opravdu nutno tolik uniformovaných policistů, kteří musí jezdit atd., jestli se to nedá doplnit SBS v té preventivní oblasti. Protože co ten policista většinou udělá - zavolá posily. (Zapletal, USBS)
Zdroj: Rozhovory autora studie s uvedenými majiteli nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS. Vybrané odpovědi na otázku: „Existují dle Vašeho názoru nějaké bezpečnostní služby, které by měly vykonávat výhradně státní orgány?"

OBLASTI MOŽNÉHO DALŠÍHO POKRAČOVÁNÍ PRIVATIZACE BEZPEČNOSTI V ČESKÉ REPUBLICE

S odkazem na zahraniční literaturu a zkušenosti [25] lze konstatovat, že existují tři oblasti veřejné bezpečnosti, ve kterých lze i v ČR očekávat tlak na jejich privatizaci:

Oblasti, kde veřejné bezpečnostní složky již neposkytují žádné služby, anebo služby, které jsou nedostatečné ve svém rozsahu nebo kvalitě;
Oblasti, kde je poskytování bezpečnostních služeb veřejnými bezpečnostními složkami nehospodárné;
Podpůrné činnosti přímo nesouvisející s vlastními hlavními úkoly veřejných bezpečnostních složek.
Do těchto tří kategorií spadají i všechny bezpečnostní služby, které by v ČR mohly být zajišťovány SBS dle názorů jejich majitelů nebo manažerů, s nimiž autor tohoto textu realizoval strukturované rozhovory. Nezahrnují naopak také žádné z mnoha služeb komerční bezpečnosti, které SBS v ČR již dvě desítky let nabízejí a které nejnovější návrh zákona o činnosti SBS z pera Ministerstva vnitra dělí do pěti kategorií: 1. ostraha majetku a osob; 2. činnost soukromých detektivů; 3. převoz hotovosti a cenin; 4. technické služby k ochraně osob a majetku a 5. bezpečnostní poradenství. [26] Dále nezahrnují čtvrtou, pro ČR zřejmě specifickou, oblast služeb, kterou dle hned několika majitelů nebo manažerů SBS veřejné policejní složky vykonávají, ačkoliv jednoznačně jde o poskytování bezpečnosti coby soukromého statku za úplatu - např. zpoplatněné připojení soukromých objektů na centrální pulty ochrany. [27]

1. Oblasti, kde veřejné bezpečnostní složky již neposkytují žádné služby anebo služby, které jsou nedostatečné ve svém rozsahu či kvalitě

I vzhledem k seznamu bezpečnostních hrozeb uvedených v aktuální Bezpečnostní strategii ČR lze předpokládat, že jednou z nejvýznamnějších oblastí zajišťování bezpečnosti bude ochrana tzv. „kritické infrastruktury". Tato část vnitřní bezpečnosti je však v rámci EU i zahraniční akademické literatury komplikována tím, že stále existují spory o tom, které konkrétní oblasti by do ní měly být zařazeny. [28] Dle Komplexní strategie České republiky k řešení problematiky kritické infrastruktury z roku 2009 nicméně v rámci ČR platí následující definice: „Kritickou infrastrukturou [se rozumí] systém prvků, jehož narušení nebo nefunkčnost by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních potřeb obyvatelstva a ekonomiku [České republiky]." [29 Konkrétní výčet oblastí, které lze zařadit pod kritickou infrastrukturu, dle této strategie zahrnuje následující:

Energetika - elektřina, plyn, tepelná energie, ropa a ropné produkty;
Vodní hospodářství - zásobování pitnou a užitkovou vodou, zabezpečení a správa objemu povrchových vod a podzemních zdrojů vody, systém odpadních vod;
Potravinářství a zemědělství - produkce potravin, péče o potraviny, zemědělská výroba;
Zdravotní péče - přednemocniční neodkladná péče, nemocniční péče, ochrana veřejného zdraví, výroba, skladování a distribuce léčiv a zdravotnických prostředků;
Doprava - silniční, železniční, letecká, vnitrozemská vodní;
Komunikační a informační systémy - služby pevných telekomunikačních sítí, služby mobilních telekomunikačních sítí, radiová komunikace a navigace, satelitní komunikace, televizní a rádiové vysílání, přístup k internetu a k datovým službám, poštovní a kurýrní služby;
Bankovní a finanční sektor - správa veřejných financí, bankovnictví, pojišťovnictví, kapitálový trh;
Nouzové služby - Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, Armáda ČR, radiační monitorování včetně doporučení ochranných opatření, varovná a hlásná služba;
Veřejná správa - sociální ochrana a zaměstnanost, diplomacie, výkon justice a vězeňství, státní správa a samospráva. [30]
Ochranu kritické infrastruktury pak strategie definuje jako „činnosti zaměřené na snížení rizika narušení nebo zničení prvku kritické infrastruktury s cílem zajistit funkčnost kritické infrastruktury." Dále je třeba zdůraznit, že v ČR je podobně jako v zahraničí většina kritické infrastruktury ve vlastnictví soukromých subjektů, a je proto zřejmé, že role soukromých aktérů je zde naprosto klíčová - český stát totiž sám není schopen zajistit ani základní ochranu ve všech výše uvedených oblastech. Obecně se tedy při ochranně kritické infrastruktury zdůrazňuje nutnost tzv. „public-private partnerhips," neboť značná část soukromých vlastníků či operátorů objektů kritické infrastruktury nebude vždy schopna či ochotna zajišťovat dostatečnou míru bezpečnosti vlastními prostředky. [31] Role SBS se proto v této oblasti přímo nabízí všude tam, kde veřejné bezpečnostní složky již ochranu neposkytují (včetně například ochrany jaderných elektráren ve vlastnictví společnosti ČEZ, kterou v ČR zajišťuje společnost G4S již od roku 1991 - viz tabulka 2 či nedávná smlouva na zabezpečení všech objektů Českých drah společností Securitas) či ji poskytují v nedostatečné míře nebo kvalitě z hlediska vlastníků anebo provozovatelů kritické infrastruktury.

Tabulka 2: Privatizace ostrahy jaderné elektrárny Dukovany

G4S v roce 1991 přebírala ostrahu jaderné elektrárny Dukovany. Tehdejší ministr vnitra Langoš, budiž mu země lehká, zřejmě zešílel, protože v říjnu 1990 oznámil, že stahuje policii z ochrany jaderné elektrárny Dukovany. Hned za ním se ozval i tehdejší ministr obrany, že také stahují vojáky. Ta elektrárna tedy měla být k 1. 1. 1991 zcela odkopaná. Takže ČEZ narychlo udělal výběrové řízení a vyhrála to G4S především proto, že ve světě, hlavně v Belgii, dělala ochranu pro jaderné elektrárny. Takže jsme přišli k know-how a převzali jsme tu jadernou elektrárnu. Ale já měl tedy mockrát v životě sevřený zadek z toho, co může nastat. Nikdy nenastalo. Ale já nevím, zda má mít soukromý subjekt bez prověření na stupeň tajné přístup třeba k plánům, jak vypadá podzemí jaderné elektrárny. Tím si nejsem vůbec jistý.
Zdroj: Rozhovor M. FÁBERA (bývalý generální ředitel G4S) s autorem studie, 30. 7. 2012.

Z rozhovorů s majiteli nebo manažery českých SBS například vyplývá, že konkrétně by služby jejich společností mohly být využívány při řešení krizových situací, jako jsou například povodně, a to jako doplněk anebo přímo náhrada veřejných bezpečnostních složek v rámci Integrovaného záchranného systému (IZS). Z právního hlediska by zde nicméně i dle vyjádření tajemníka USBS Zapletala byl určitý problém v tom, že stávající pracovněprávní legislativa neumožňuje, aby pracovníci SBS měli delší než dvanáctihodinové služby či kratší pauzy na oběd. Domnívá se však, že problém lze právně vyřešit: „Stát si všechny tyto služby analogicky dává do služebního poměru, naposled hasiče, protože zjistil, že kdyby to bylo pod zákoníkem práce, tak tu službu nezajistí. Ale evropské směrnice, na které kolikrát nadáváme, umožňují, aby to bylo vhodně upraveno. V připravovaném zákoně nám např. vyšli vstříc při mimořádných událostech. Vezměte si, že byste například u povodní po dvanácti hodinách pracovníky musel střídat? Jak to uděláte a kdo to bude dále dělat, když se vám třetina lidí nemůže dostat na stanoviště?" [32]

Další oblastí kritické infrastruktury, která jde sice nad rámec existujících služeb většiny SBS, ale několik jejich majitelů nebo manažerů ji označilo za klíčovou, jsou komunikační a informační systémy, zejména pak ochrana dat, počítačová a internetová bezpečnost. Pokud v rámci ČR v této oblasti velmi zaostávají i soukromé subjekty, lze očekávat, že subjekty veřejné správy na tom nebudou o mnoho lépe. Z hlediska SBS se zde pravděpodobně bude jednat o nabídku poskytování služeb v rámci komplexnějších balíčků zajištění bezpečnosti, nicméně z hlediska zákazníků o tento přístup není dle generálního ředitele Alkom Růžičky vždy zájem: „Celkově je v ČR problém, ve státní správě i v soukromé sféře, že čím více my usilujeme o propojení IT a technické bezpečnosti, tím méně se nám to daří. Ajťáci si řeší svoje a tu naši techniku svým způsobem podceňují anebo si myslí, že to vyřeší nákupem nějakého softwaru. A tam vzniká právě riziko do budoucnosti, že technická ochrana a IT se dostatečně nepropojuje, což pak jde i na úroveň personální - prostě se neřeší bezpečnost dostatečně komplexně." [33]

Některé SBS se budou snažit získat další zakázky na služby fyzické ostrahy v obcích a městech, které tímto de facto nahrazují finančně nákladnější variantu zřízení obecní/městské policie. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že zkušenosti s využíváním služeb SBS coby substituce vytvoření sboru obecní policie již má přinejmenším osm obcí a městských částí - Bolatice, Náměšť nad Oslavou, Janovice nad Úhlavou a Stonava, Štěpánkovice, Nový Bydžov, Nýrsko a městská část Praha 10. I když zatím nejde o masový trend a poslední čtyři radnice již z různých důvodů spolupráci s SBS ukončily, lze v případě pokračování současného trendu krácení veřejných rozpočtů předpokládat, že v budoucnu budou o najmutí SBS vážně uvažovat i další obce bez služebny PČR a bez dostatku financí na vlastní obecní/městskou policii. Problémem nicméně je, že obce, které si mohou najmutí služeb SBS (či alternativní zřízení vlastní obecní policie) dovolit, nemusí být vždy nutně ty, které je nejvíce potřebují.

Někteří dotazovaní majitelé SBS zabývajících se detektivní činností by také rádi služby SBS rozšířili i do oblasti vyšetřování méně závažných trestných činů či na následné došetřování v případech, kdy veřejné bezpečnostní složky případ ukončily či odložily, ale poškozená strana v něm chce dále pokračovat. [34] To by však již znamenalo poměrně velký zásah do inherentních funkcí českého státu tak, jak je chápe i většina dotazovaných majitelů nebo manažerů SBS.

Dle názoru autora této studie lze do této oblasti zařadit i vznik prvních českých soukromých vojenských společností, či alespoň dalších bezpečnostních společností nabízejících služby v (post)konfliktních oblastech. Podle novinových zpráv se již v minulosti například největší česká SBS ABL/M2C ve spolupráci s Česko-středoasijskou smíšenou obchodní komorou neúspěšně pokoušela proniknout na afghánský trh s bezpečností v rámci tzv. „Projektu AFG." [35] Dle týdeníku Ekonom pak rostoucí zájem různých českých firem o zakázky při postkonfliktní rekonstrukci v Afghánistánu čas od času generuje poptávku po ostraze VIP osob. [36] Jediná akademická studie mapující pokusy o založené českých SVS však konstatovala, že „kontrakty v nestabilních oblastech jsou pouze v rovinách přání a spekulací, v lepším případě se jedná o jednorázové aktivity." [37] Vzhledem k pokračujícím škrtům v rozpočtech Ministerstva obrany a Armády ČR lze nicméně do budoucna očekávat dostatek kvalifikovaného personálu se zájmem tyto služby za úplatu realizovat.

2. Oblasti, kde je poskytování bezpečnostních služeb veřejnými bezpečnostními složkami nehospodárné

V této oblasti lze očekávat zejména tlak na privatizaci vězeňství, čemuž nahrává nejen dlouhodobá přeplněnost českých věznic a klesající veřejné výdaje na tuto oblast, nýbrž i skutečnost, že samo Ministerstvo spravedlnosti již v minulosti zpracovalo vlastní návrh na stavbu soukromou společností provozované věznice, kterou by SBS nejen sama postavila, ale následně i 25 let provozovala za 280 milionů korun ročně. Kvůli škrtům v rozpočtu ministerstva v důsledku finanční krize byl sice tento plán odložen, ale má být reaktivován hned, jakmile to finanční situace umožní. [38X] Ani mezi dotazovanými majiteli SBS však nepanuje shoda, jak daleko by privatizace vězeňství měla zajít (viz tabulka 3) - zda až k budování a provozování zcela soukromých věznic, jaké fungují například v USA, [39] nebo zda by SBS zajišťovaly pouze určité služby ve stávajícím systému státem vlastněných a spravovaných zařízení (například vnější ochranu objektů a převozy vězňů). V každém případě však hlavním argumentem bude nižší cena, za kterou jsou SBS údajně schopné a ochotné tyto služby poskytovat.

Hned několik majitelů nebo manažerů SBS se také domnívá, že v oblasti požární bezpečnosti by mělo být umožněno poskytování soukromých služeb, a to zejména formou vlastních hasičských posádek v soukromých společnostech. Další oblastí je bezpečnost silničního provozu, a sice zejména, v dlouhodobé perspektivě však nikoliv pouze, na soukromých pozemcích. Dle informací týdeníku Ekonom SBS již údajně například službu měření rychlosti a vymáhání pokut několik let na základě smlouvy s městy nebo obcemi nabízí soukromá společnost Czech Radar. [40]

Z více specifických činností, které by mohly být dle majitelů nebo manažerů SBS privatizovány kvůli tomu, že je veřejné složky zajišťují nehospodárně, lze zmínit pulty centrální ochrany provozované jednotlivými krajskými ředitelstvími PČR a ostrahu objektů Parlamentu ČR, kterou doposud místo nikdy nevzniklé Parlamentní stráže zajišťuje Policie ČR. V tomto případě mohou SBS argumentovat i tím, že již hlídají i další důležité objekty státní správy, včetně Úřadu vlády ČR.

3. Podpůrné činnosti přímo nesouvisející s vlastními klíčovými úkoly veřejných bezpečnostních orgánů

Tuto oblast lze také chápat jako jakýsi průnik argumentů o nedostatečné činnosti a nehospodárnosti veřejných bezpečnostních složek, které využívají drahý uniformovaný personál i k úkolům, které mohou vykonávat méně kvalifikovaní, a tím pádem i potenciálně levnější, civilní pracovníci. Co konkrétně do této oblasti spadá kromě banální kancelářské činnosti, je stále předmětem diskuse, jež se zatím mnohem více posunula k určitým závěrům v oblasti vojenských činností. [41] Avšak podobné diskuse lze očekávat i u dalších veřejných bezpečnostních složek. V případě policie již bylo majiteli některých SBS naznačeno, že hlídky SBS by mohly být využity jako další „oči a uši" Policie ČR. Další podpůrné činnosti, které lze svěřit SBS dle názoru jejich majitelů nebo manažerů, zahrnují například doručování soudních obsílek, monitoring přechodů pro chodce v době dopravní špičky, ostrahu při převozu peněz ČNB či výcvik a nasazení psovodů se psy.

Dle názoru autora této studie sem spadá i oblast vzdělávání, a to nejen u koncových bezpečnostních pracovníků - zejména pokud skutečně bude přijat stávající návrh zákona o SBS, který jasně stanovuje minimální kvalifikační požadavky v této oblasti. Již nyní je totiž patrná snaha o spolupráci největších SBS s některými vysokými školami [42] a objevují se i společnosti, jako Orange Group, které se primárně zaměřují na vzdělávání vedoucích pracovníků firem, již mají na starost nákup bezpečnostních služeb nebo systémů. Společnost TRIVIS pak po celé ČR provozuje již osm středních škol s programy v oboru bezpečnostně právní činnost a v Praze nabízí i studium na soukromé Vyšší odborné škole prevence kriminality a krizového řízení. [43]

Tabulka 3: Služby, které by v budoucnu mohly vykonávat v ČR působící SBS dle názoru jejich majitelů nebo manažerů

Z hlediska sortimentu služeb už dnes české SBS nabízejí škálu, která je ve světě běžná. Spíš si dovedu představit, že by převzaly činnosti, které máme zafixované, že je musí vykonávat policie. Například G4S hlídá celé sídlo EU v Bruselu, ale náš parlament má v zákoně napsáno, že ho má hlídat Parlamentní stráž, která nikdy nevznikla. Do současné doby parlament proto hlídá PČR, která neustále opakuje, že na to nemá prostředky, lidi a že ji to neuvěřitelně zatěžuje. Takže než budovat složitě novou Parlamentní stráž, tak by bylo mnohem snazší tuto službu outsourcovat. Velkou oblastí je i vězeňství, byť se o tom diskutuje. Ale podobně jako u požární bezpečnosti nikdo nemá tu odvahu tam ten soukromý subjekt pustit. To už není klasická bezpečnostní práce, ale jsou to dvě oblasti, kde by také stálo za to alespoň to SBS umožnit. (Beroun, Pinkerton ČR)
Patří sem jedna ohromná oblast, o které se v ČR zatím velmi málo mluví - IT a ochrana dat. Dnes není největší riziko, že mi někdo z podniku ukradne židli. Největší problém jsou informace a jejich ochrana. A nejen v počítačové podobě, ač si to řada lidí myslí. Mnozí neslyšeli o kategorii, kterou já nazývám spíše uměním a která se nazývá sociální inženýrství. Informace lze získat úplně jinak, než že je ukradnu z počítače. Lze vybírat popelnice s roztrhanými papíry, můžete se vyptat paní recepční na vchodu, jak se jmenuje paní sekretářka a její děti, a pak zavolat paní sekretářce a odvolat se na to, že znám její děti atd. To je velká oblast, kde mohou vzniknout ohromné škody, obzvlášť když jde o budoucí zásadní rozhodnutí, jako jsou třeba akvizice. A pak je tu pochopitelně internetová bezpečnost, počítačová bezpečnost a klasická IT bezpečnost. Ty opět nespadají do kategorie SBS, ale škody zde také mohou být ohromné. Jen namátkou připomínám bezpečnost dat na Facebooku. (Fábera, M2C a Orange Group)
Určitě informační technologie, byť se tomu asi všichni vyhýbáme, protože jsme myšlenkově zakrnělí. Protože dnes technika a bezpečnostní informatika jsou už na vysoké úrovni, a přitom se o to nikdo moc nestará. Možná, že to je dobře, protože kdyby se staral, tak by to nešlo. Ale na druhou stranu si vezměte, co na vás všechno ten telefon práskne. A co teprve až to ještě pokročí za dva, tři roky. Taky vznikne oblast, kterou my neznáme, které se nevěnujeme, a přitom to bude jedna z oblastí, která je důležitá po stránce vnitřní - bezpečnost informatiky, ale i po stránce vnější - využívání těchto technologií k zabezpečení gerontů. Nebude to řídit stát, který nepotřebuje vědět, že váš dědeček zrovna potřebuje tohle, to by bylo ťuklý. Takže tohoto bychom se měli zhostit. Proč stát nevyužívá komerční bezpečnost k systému IZS? V případě povodní by do Chrastavy nemusel dovážet policisty z Moravy, protože by tam v nějaké regulativní platbě k té nejobecnější bezpečnosti, tj. k uzavření prostoru, použil nikoliv policisty, kteří stojí 700 Kč na hodinu, ale zaměstnance místní SBS, které by nikam nedovážel, kterým by neplatil ubytování, kteří znají to místo. A tito lidé by mu to všechno udělali za desetinovou či alespoň pětinovou cenu. A navíc by to bylo na kvalitu, ti lidé by byli motivováni - oni by si přeci chránili svůj vlastní majetek, tu svoji vlastní vesničku. (Kameník, ASBS ČR)
Je to vše o penězích. Soukromé hasičské sbory. Ostraha vojenských objektů tak, aby se profesionální voják mohl věnovat tomu, na co je školen, a nemusel chodit někde kolem plotu. Justiční stráž včetně vězeňských eskort, to nemusí dělat drahý státní zaměstnanec. Parkovací služby a služby v oblasti plynulosti silničního provozu, včetně měření rychlosti v areálech zákazníka, případně i na soukromých pozemcích. Ve výjimečných případech i podíl na měření rychlosti pro policii - neříkám, že měření rychlosti, ale podíl na tom. V Anglii už dochází i k outsourcování back-office služeb policie a to určitě ani u nás nemusí dělat drahý státní zaměstnanec, který to celé neúměrně prodražuje. Často také získává neoprávněné výhody z toho titulu. Nehledě na to, že komerční vztah státu a SBS je snáze vymahatelný, z pohledu plnění podmínek a případné zodpovědnosti, než vztah státu a státního zaměstnance. Takže argument našeho generála Hasičské služby, že prostě nepustí soukromé subjekty do této služby, je naprosto scestný. Je to stejný nesmysl jako tvrdit, že elektrikář Ministerstva vnitra je více než elektrikář O2, pokud je stejně kvalifikovaný. (Kuník, Securitas ČR)
Vězenství, to se ve světě dělá. Teď se mluví o vězeňství, potřebě miliardy navíc a přitom na 24 000 vězňů existuje 11 000 zaměstnanců. To je ukázka toho, jak stát funguje neefektivně. Další ukázka jsou pulty centrální ochrany. Policie jich donedávna měla 52 v každém okrese. Teď už sice jen 14, ale stačil by jim jen jeden a využili by jej stejně jen z deseti procent. To by pak byla ekonomická úspora a pult by se dal vyšperkovat. Na policii je dnes připojeno jen 2000 objektů, a přitom kapacita každého pultu je 30 000-40 000 objektů. Ale oni to cpou do operačních center na krajích. Přitom kdyby si to nadiktovali SBS, tak to mají za desetinu ceny a mají v tom lepší výstupy, než mají nyní. (Růžička, Alkom)
Už jsme v dopravě, to je ve světě běžné. Beru, že v Praze městská policie hlídá metro, protože to je pod jedním městem, ale nemusí v Kotěhůlkách hlídat v noci nádraží akciové autobusové společnosti. Další věc je koordinační činnost. PCO nemá stát dělat, pokud to není státní objekt nebo městský majetek, a vůbec ne za úplatu městská policie. Kdo bude platit škodu, když něco nezvládnou? Daňový poplatník. Navíc pak nedělají své věci a jsou dražší. PCO může monitorovat SBS. Hlídkování městské policie ve městech - může jezdit SBS a ta oznámí, že se něco děje, a policista tam přijede udělat ruku zákona. Navíc když se ničí majetek nebo je někdo napadený, tak stejně může zasáhnout kterýkoliv občan. Věznice máme také ve světě soukromé, eskorty vězňů jsou také prováděné ve světě SBS. Nejsem takový extremista, že by se u nás hlídaly přímo vězni. Ale dá se kombinovat. Proč by přímou ostrahu u vězňů neměl dělat stát a vnější perimetr, tj. hlídání hradeb bez styku s vězni, nemohla dělat SBS? To samé otázka střežení hranic. Opět je otázka, do jaké míry to má dělat stát a do jaké míry se to dá spojit s činností SBS. Vůbec se to neřeší v infrastruktuře, nejsou vůbec střežená vodní díla, zdroje pitné vody. Proč většinu objektů armády střeží Vojenské lesy? Podnik, který je pod přímou kontrolou toho resortu. To s tím přece nemá co do činění, kromě toho, že to je zase se státní podporou. A ve spoustě dalších sofistikovanějších věcí je otázka, kdo co umí lépe. Proč by např. hasiči měli mít vlastní psy, teď si udělali brigádu psovodů. Dříve tady přitom fungoval systém záchranářských psů, kteří na zavolání byli schopni letět kamkoliv. Každá věznice má psy atd. Proč by to nemohl být centrální systém poskytovaný SBS a stát si bude najímat licencovaného psovoda s prověrkou od NBÚ dle potřeby? A ne toho psa živit pořád. Spoustu takovýchto podpůrných a pomocných činností je soukromý sektor schopen zajistit efektivně. Například převozy ČNB - když jedou, tak je stráží velkým korzem policie za spoustu peněz. Ale je to opravdu taková priorita, aby tohle převážela policie? Kde ve světě tohle policie převáží? V Anglii už dokonce jednu policejní stanici převedli SBS, aby vyšetřovala bagatelní trestné činy. To samé je otázka detektivních služeb, ty by se mohly rozšířit a mohly by je využívat municipality a další. Doručování. Proč policie často doručuje obsílky? Ačkoliv tvrdí, že to nedělají. Policie má hlídkovat. Krizové situace. Tady je nepřeberná záloha kvalifikovaných firem, takže třeba za nějaké daňové zvýhodnění budou udržovat nějakou techniku a určitý počet kvalifikovaných lidí k řízení, k zátarasům atd. (Zapletal, USBS)
Zdroj: Rozhovory autora studie s uvedenými majiteli nebo vedoucími manažery v ČR působících SBS. Vybrané odpovědi na otázku: „Existují dle Vašeho názoru nějaké bezpečnostní služby, které v současné době SBS v ČR nenabízejí, ale v budoucnu by je nabízet mohly?"

ZÁVĚR

Z výše uvedeného je patrné, že proces privatizace bezpečnosti se v ČR neodehrává někde mimo struktury českého státu, neboť samotná (ne)činnost jeho složek v oblasti zajišťování bezpečnosti je spolu s pochopitelnou snahou SBS o maximalizaci svého zisku skrze nabídku nových či rozšíření nabídky stávajících služeb jedním z jeho klíčových determinantů. Konkrétní oblasti bezpečnosti, ve kterých lze vzhledem k výše uvedenému očekávat tlak na jejich privatizaci, zahrnují zejména:

Širokou problematiku ochrany kritické infrastruktury, běžnou hlídkovou činnost městské policie a další oblasti, kde veřejné bezpečnostní složky neposkytují žádné služby anebo služby, které jsou nedostatečné ve svém rozsahu nebo kvalitě;
Vězenství, požární ochranu a další oblasti, kde je poskytování bezpečnostních služeb veřejnými bezpečnostními složkami nehospodárné, anebo tak alespoň může být vnímáno;
Kancelářské služby a další podpůrné činnosti, které přímo nesouvisejí s vlastními klíčovými úkoly veřejných bezpečnostních orgánů.
Bez dalšího výzkumu lze zatím pouze spekulovat, do jaké míry jsou výše uvedené názory majitelů a představitelů profesních sdružení SBS ohledně dalšího pokračování procesu privatizace bezpečnosti kompatibilní s hodnotami širší české společnosti. V každém případě však všechny tři výše identifikované oblasti jdou nad rámec dnes již běžně poskytovaných soukromých bezpečnostních služeb zákazníkům převážně, nicméně zdaleka ne výhradně, ze soukromé sféry.

Nastavení limitů pro případné další pokračování privatizace bezpečnosti je stále v rukou státu, respektive jeho reprezentantů, kterými jsou v ČR vedoucí představitelé parlamentních politických stran - ti se totiž mohou dohodnout a na základě svého politického mandátu od voličů legitimně privatizovat de facto jakoukoliv oblast zajišťování bezpečnosti. Ovšem dopady těchto privatizačních rozhodnutí na fungování nejen státu coby souboru veřejných institucí, ale i na právní řád, sociální soudržnost a obecně pak na fungování celé společnosti by neměly být podceňovány. Minimálně by měly mít stejnou váhu jako úvahy o účinnosti či úsporách finančních prostředků. To platí i ve všech výše uvedených oblastech bezpečnosti, kde lze v budoucnu očekávat snahu o její privatizaci ve smyslu převedení jejího zajišťování na soukromé bezpečnostní společnosti za úplatu. Je proto velká škoda, že ani nejnovější návrh zákona o působení SBS v ČR z pera Ministerstva vnitra ani okrajově neřeší otázku inherentních funkcí českého státu, které by v žádném případě nikdy neměly být svěřeny do rukou soukromých aktérů.