Full Text

V roce 2011 vydalo pražské nakladatelství Professional Publishing útlou knížečku s jednoduchým a stručným názvem „Válka". Autorem této subtilní publikace je profesor Oskar Krejčí, který patří v českém odborném prostředí k etablovaným a renomovaným autorům. V současnosti mimo jiné působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze a na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici. Recenzovaná kniha sice vychází z jeho obsáhlého publikačního díla (je třeba připomenout jeho zásadní kompendium „Mezinárodní politika" či práce věnované národním zájmům nebo geopolitice), avšak tematicky se zaměřuje úžeji a exaktněji na problematiku válek a ozbrojených konfliktů. Publikace byla rozšířena a přepracována ze staršího vydání uveřejněného v roce 2010.

V samotném úvodu své knihy Oskar Krejčí vysvětluje, proč se rozhodl pro její napsání a proč právě nyní. Jeho knížka má být určitým impulsem, který má rozproudit debatu o stávajících i budoucích válkách a reflektovat také skutečnost, že i Česká republika se stále více zapojuje do nejrůznějších ozbrojených konfliktů či je součástí mezinárodních uskupení, která se na současných válkách podílejí.

Autor se samozřejmě zamýšlí nad vymezením pojmu „válka". Přitom připomíná nejen jeho zavedené definice, ale kapitola, ostatně jako celý text knihy, je také hojně protkána aforismy a citáty, které textu dodávají místy až filozofický rozměr. Oskar Krejčí sice uvádí, že válka je selháním lidského rozumu, nicméně jeho knížka a v ní obsažené argumenty bohužel dosvědčují, že válka je extrémním, ale racionálním způsobem chování, který je v lidské povaze i dějinách hluboce zakořeněn.

Vývoj války a způsoby jejího vedení jsou velmi úzce spjaty s technologickým stupněm vývoje lidské společnosti. Právě v první kapitole své knihy se Oskar Krejčí pokusil o shrnující chronologický přehled vývoje zbraní a vojenských technologií a jejich používání. V podstatě na pozadí technologického vývoje zbraní a vojenského umění je čtenáři předkládána stručná chronologie světových dějin od prehistorického období až po období modernity. Autor poukazuje na úzkou provázanost válek s rozvojem lidské civilizace a dokládá na konkrétních příkladech slova historika Michaela Howarda (v českém prostředí je znám především díky své publikaci „Válka v evropské historii"), že „slova válka, objevy a obchod znamenala téměř totéž".

Technologický vývoj zbraňových systémů dosahuje zásadní mety v roce 1945, kdy je vyvinuta a použita ve světovém konfliktu jaderná zbraň. Tímto momentem začíná éra, v níž hrají mimořádně důležitou roli strategické zbraně, resp. zbraně hromadného ničení. Jejich existence, šíření, odstrašující potenciál a možnost použití navždy mění charakter tradičního mezistátního konfliktu. Oskar Krejčí stručně připomíná genezi vývoje a nasazení jednotlivých typů zbraní hromadného ničení, ale věnuje také pozornost těm mezinárodním kontrolním režimům a smlouvám, které mají za cíl jejich kontrolu, omezování či eliminaci. V této části publikace se čtenář může seznámit i s řadou méně známých nebo hůře dostupných informací technického charakteru a jsou též nastíněny strategie předpokládaného použití jaderných zbraní v období studené války. Její konec a změna charakteru ozbrojeného konfliktu, který již neměl mít podobu totálního globálního střetu dvou znepřátelených supervelmocí, s sebou přinesl potřebu přehodnocení jejich využitelnosti, resp. odstrašujícího potenciálu. Budoucnosti, resp. další generaci nejaderných strategických zbraní, je věnován závěr této kapitoly.

Třetí část knihy nese název „Omezená válka" a je věnována v současnosti nejrozšířenějšímu a nejpravděpodobnějšímu typu války. Přestože Krejčí podotýká, že současná koncepce omezení války nevylučuje válku totální, sám autor považuje zmíněnou variantu za málo pravděpodobnou. To však nijak nesnižuje význam a negativní dopady stávajících omezených válek. Vychází přitom z analýzy válek a konfliktů druhé poloviny 20. století a současnosti. Zabývá se také otázkami efektivnosti použití vojenské síly v moderním konfliktu, strategiemi velkých států (především USA) zaměřených na vedení omezených válek i zvládání prosazující se asymetrie v probíhajících konfliktech. Pozornost je také částečně věnována proliferaci malých a lehkých zbraní, které představují, často přes svoji morální a technologickou zastaralost, velmi výrazný akcelerátor ozbrojených konfliktů.

Další kapitola se soustřeďuje na občanské války. Oproti minulosti je dnes klasický mezistátní konflikt spíše raritou, a občanské války (či konflikt nestátních aktérů nebo státu a nestátního aktéra) se stávají dominantním typem ozbrojeného konfliktu. Na druhou stranu Krejčí upozorňuje, že „v globalizovaném světě je málo vnitrostátních konfliktů, které nemají mezinárodní propojení". Stejně jak v jiných částech publikace i zde je možné seznámit se s řadou dat a informací, které přibližují rostoucí četnost, frekvenci i závažnost občanských válek. Stručně jsou také zmíněny jejich nejčastější příčiny, byť je tato část textu poněkud zavádějícím způsobem označena jako „Konfliktní linie". To může vést k dojmu, že se autor odkazuje na známou teorii konfliktních linií (cleavages) Steina Rokkana a Seymoura Martina Lipseta. Krátce je také pojednáno o partyzánské válce, resp. partyzánském způsobu vedení boje, bohužel však jen ve formě velmi stručné historické poznámky, což je poněkud škoda, neboť právě oblast COIN je dnes vysoce aktuální.

Naopak dalšímu aktuálnímu a v současném odborném tisku velmi frekventovanému tématu spravedlivé války je věnována celá samostatná kapitola. Opět je zde zvolen chronologický přístup, kdy se autor pokusil nastínit nejen chápání spravedlivé války v různých historických epochách a konfliktech, ale přibližuje „hledání mezí násilí" jako proces, jehož výstupy, jejich výklad a závaznost jsou a budou vždy podmíněny politickými zájmy, vojenskou situací a rozložením reálné moci. Přibližuje čtenáři vývoj specifických částí mezinárodního práva veřejného, zaměřuje se na vývoj norem, které regulují násilí v konfliktech a dopady na jejich účastníky. A přestože tato oblast práva prošla v uplynulých dekádách dynamickým funkčním i institucionálním vývojem, „dosažený úspěch při právní regulaci válečného násilí je relativní i proto, že se často nejedná o objev posledních dvou či tří století, ale pouze o kodifikaci zásad, známých v některých kulturách již ve starověku."

Další kapitola se soustřeďuje na příčiny válek. Tato část je bohužel příliš stručná na tak zajímavé téma, které by si jistě zasloužilo podrobnější analýzu a větší prostor. Zejména pak v situaci, kdy se Oskar Krejčí pokusil na příčiny válek podívat z různých úhlů pohledu a různých dimenzí. Příčiny válek nehledá jen v konfliktu zájmů států nebo jejich aliancí, ale zabývá se také konfliktní podstatou lidské individuality a jejími biologickými, psychologickými či rozumovými aspekty. Rovněž věnuje pozornost sociálním interakcím a různým typům uspořádání lidské společnosti, které mohou vyvolávat násilný konflikt. Velmi stručně zmíněny jsou historické pokusy o vysvětlení příčin válek (geopolitické teorie) i teorie spojené s realistickou školou mezinárodních vztahů. Rovněž je připomenuta tzv. cyklické teorie, kterou v českém prostředí nově přiblížil např. Jan Eichler. Samotný závěr publikace je věnován budoucnosti válek, kde se Oskar Krejčí pokusil nastínit možné důvody i charakteristiky budoucích ozbrojených konfliktů, jejichž příčiny je však možné zčásti identifikovat již dnes.

Součástí knihy je „Válečná chronologie", která je stručným soupisem vojenských dějin, válek a vynálezů, a také seznam odkazů na použité prameny a literaturu. Vzhledem k hutnému obsahu knihy je bohužel škoda, že není opatřena jmenným a věcným rejstříkem.

Publikace „Válka" Oskara Krejčího rozhodně není jen odbornou prací nabitou fakty a informacemi, ale díky zvolenému přístupu autora, kdy má text místy charakter odborné eseje či úvahy, jde o velmi čtivou a v pozitivním slova smyslu provokativní práci. Jistě by neměla ujít pozornosti žádného zájemce o oblast bezpečnostních studií. O atraktivnosti titulu svědčí jistě i skutečnost, že i druhé rozšířené vydání je již téměř rozebráno a lze je jen obtížně sehnat v knižní distribuční síti.